Malé zázraky zažíváme každý den. Otázkou je, jestli jsme schopni si je uvědomovat.
Otáčíme auto a vracíme se pro zapomenutý olej. V břiše nám už kručí hlady. Manžel mi zastavuje před obchodem, do kterého vběhnu v domnění, že budu hned venku. „Vždyť jdu jen pro olej“. Proběhnu regály a mířím ke kase s dobrým pocitem, že jsem odolala dokoupit ještě pár „nepotřebných“ věcí, jak u mě občas bývá J. Úsměv na tváři mě však přešel, když jsem uviděla 3 naprosto plné košíky přede mnou.
Vzpomněla jsem si na verš, který mi často honí hlavou. „ Proste a bude vám dáno“. Ale může se to týkat i takových situací?
„Mohl by se někdo z nich otočit, všimnout si, že mám jen olej a pustit mě.“ Proběhlo mi hlavou. Jako na zavolanou se pánové od dvou plných košíků naráz otočili a koukli na mě. Žel se nestalo to, co jsem očekávala. Žádné slitování nade mnou se nekonalo. Naopak jsem z jednoho muže vycítila jakýsi výsměch, že stojím na konci té fronty „jen“ s olejem.
Nenechala jsem se tím rozladit a dál pokračovala ve svých myšlenkových pochodech. „Bože, podívej se na ně, ještě se mi vysmívají, ale já vím, že kdybys chtěl, tak zařídíš, abych byla před nimi. Jen má verze realizace to teda není. Pánové mě před sebe jistě nepustí a mladá žena, stojící jako první v té frontě je zaujatá rozhovorem se svou, pravděpodobně kamarádkou. Pokud tedy máme prosit a dostane se nám, tak by mě zajímalo, jestli je to i v takových hloupostech, jako je tato. Tedy hloupost, dá se říci hloupost, pokud vím, že mi v autě sedí 3 další hladové krky mimo mě? J Tak dobře, zkusím tě poprosit. Pane, můžeš prosím nějak zařídit, abych byla před tou šílenou frontou? Ale jestli ne, nevadí, já počkám těch pár minut! :)“
O pár vteřin na to, zvedla prodavačka hlavu, koukla na mé ruce a usmála se. Samozřejmě jsem jí úsměv opětovala, ale už v ten daný moment měla ruku na zvonku a přivolávala kolegyni. Jen na mě hlavou kývla a řekla „hned vedlejší kasa“ a opět se usmála. Její kolegyně byla na svém místě asi do půl minuty, což nebývá zvykem. S radostí v srdci a mysli jsem poskočila a odcházela ještě dříve, než byla hotová ta paní u druhé kasy. Periferně jsem zahlédla, jak se jeden z těch mužů dívá, jak platím u kasy a on ještě ani nepřišel na řadu. Myslím, že nadšený teda nebyl! Byl to dobrý pocit, ale ne, že bych se mu chtěla tentokrát vysmívat já, i když popravdě říct, asi i trošku i ano Emotikona smile, ale hlavně protože má malá, v podstatě nevýznamná modlitba byla vyslyšena. Stačí uvěřit, že on „může“ a „chce“! A pak koná.
Díky můj tatínku, že ti na mě tak záleží, že mě dokonce pustíš na jinou kasu, abych „neumřela“ hlady společně se svou rodinkou J Určitě jsme ušetřili minimálně 10 minut
