Životní partner

Když mě Pán v mém těžkém životním období oslovil s tím, že se mi život změní k lepšímu, netušila jsem, co mě opravdu čeká a o jak velkou změnu se bude jednat.
Z počátku to tak ale nevypadalo. Vrátila jsem se zpět k tatínkovi domu a snažila se znovu zapadnout. Přišlo mi to jako zdolat nejvyšší horu bez vybavení. Přátelé jsem tam v té době už neměla žádné. Práci nebylo tak jednoduché najít. Tatínek byl stále ten stejný utrápený člověk, bez smyslu života. Každý kout mi připomínal maminku, která odešla, ale nevzala sebou naše bolestivé vzpomínky na ní. Tolik mi chyběla a zároveň byla v mém hlubokém nitru nenávist za to, že dala přednost jinému muži, že dala přednost jiné lásce. Dala jsem si předsevzetí. Pokud budu mít děti, nikdy nedovolím, aby prošly takovou bolestí, jakou jsme prožívaly my. Ať už jsou děti sebevětší, rozchod rodičů je neskutečně bolí. Hlavně v případech, kdy děti neměli ani sebemenší tušení o problémech v manželství jejich rodičů. Pro nás byli naši rodiče ideál manželských párů. Bolela nás pravda, která odkryla lež. Bylo pro mě těžké být znovu na tomto místě, kterému jsem se tak dlouho vyhýbala. Nemohla jsem pořádně spát, stále se mi hlavou honily vzpomínky celého života. 
Dny ubíhaly a já čekala na příslib od Pána, že se všechno změní. 
Našla jsem si práci, která mě celkem bavila, ale to bylo tak všechno, co by jste v mém životě pozitivního našli. Ale já jsem věděla, že ten vnitřní hlas, který mi řekl, že se všechno změní k lepšímu byl opravdový. Začala jsem ze dne na den více důvěřovat těmto slovům a začala myslet více a více na pozitivní věci. Bylo to těžké, velmi těžké. 
Jednoho dne, když jsem šla s naším pejskem na procházku, čekal na mého bratra kamarád, respektivě můj bývalý přítel, kterému jsem kdysi zlomila srdce. Oba jsme byli jiní A nebylo to jen tím, že já měla černé vlasy místo blond a on dlouhé vlasy namísto krátkých Byla jsem jiný člověk, poznamenaný tím vším, co se stalo. Už jsem nebyla ta praštěná, rozlétaná, nezodpovědná dívka, která nevěděla co v životě vlastně chce. Každý jeden příběh v našem životě nás posune dále. Poslední 2 roky mi ale změnili mé priority a mě samotnou. Mé zlomené srdce toužilo po opravdové a nezištné lásce. Toužilo po pravdě a upřímnosti. Doufalo stále v dobro bez lží plné lásky a porozumění. 
Robi už nebyl ten kluk, co chodil jako breaker Byl také poznamenaný zlomeným srdcem a tak jako já toužil po opravdové lásce a přátelství. Začali jsme se spolu scházet a trávit víc a víc času. Nasmáli se spolu víc, jak jakýkoliv jiný pár, přesto jsme byli pouze přátelé. Bylo nám spolu tak moc dobře, ale oba jsme v sobě ukrývali strach, naše srdce byly poznamenané a nechtěli další bolevou, pomalu hojící se jizvu. Cítila jsem se s ním však v bezpečí, ale nechtěla si připustit víc jak přátelství. Po nějakém čase se mě bratr zeptal, jestli s Robim chodím, protože spolu trávíme tolik času. Jeho otázka mě překvapila, protože jsem si opravdu ani na chvilku nepomyslela, že by z nás měli být životní partneři.
Jednoho dne mi však všechno došlo. Uvědomila jsem si, že nechci trávit čas s nikým jiným než s ním. Uvědomila jsem si, že láska není vzrušující okamžiky, kdy ti buší srdce. Láska není o tom, že se ti motá hlava, když myslíš na toho druhého. To je zamilovanost. Láska je dar a tato láska, která mezi mnou a Robim vznikla byla láska pěstována přímo Pánem aniž bychom si to uvědomovali. Naše láska byla zaseta jedním malým semínkem, pěstována, opečovávána v našem nitru a vyrostla v něco nádherného, nesobeckého a jednoznačně vznešeného. Přetrhala všechno to zlé v nás, všechnu tu bolest a strach! 
V ten den jsem jednoduše věděla, že je to člověk se kterým chci strávit celý svůj život. Netoužila jsem po žádné zamilovanosti, ani po nesmyslných slovech a pocitech, které v zamilovanosti bývají. Mé nitro vědělo, že toto je přesně to, co mě učiní šťastnou. Pravá láska postavena na pravém přátelství. Už tehdy jsem věděla, že je člověk, který naše manželství nenechá padnout a bude se o něj starat, pečovat o něj jako o květinu, aby nezvadla. Věděla jsem, že bude skvělý otec našich dětí a bude to člověk, který mě bude opravdově milovat. Kdysi, když jsem se s ním rozešla mi řekl, že nikdy nikoho nebude milovat jako mě. On jako jediný mi tento fakt dokázal a nebyl pouze slovním obratem létajícím ve vzduchu. Byli jsme přátelé zapečetěni překrásnou a pravou láskou. 
Už je to krásných 10 let, co jsem mu řekla své ANO. Naše manželství je vyjímečné a Bohem požehnané. Díky ti Robi, že jsi za mnou stál, nenechal mě padnout, ale zvedal! Děkuju ti za tvou neutišující lásku, za to všechno krásné, co jsme spolu prožili. Nevyměnila bych ani jediný okamžik strávený po tvém boku. Chci být pro tebe ženou, která tě bude také podporovat a stát za tebou v každém rozhodnutí. Budu tě stále milovat a milovat naše děti. Chci tě milovat nezištnou lásku, jako Buh miluje nás.
Děkuju ti Bože za Robiho, děkuju ti za to, že na nás nikdy nezapomínáš a přiznáváš se ke každému z nás. Děkuju ti za překrásných 10 let mého života.