Když byly naší Marcelce 3 roky, udělali jsme si na kolech výlet ke kamarádce, která měla domek a zahradu. Člověk rád utíká před panelákovým světem do přírody a klidu.
Tento den se nám opravdu vyvedl. Sluníčko krásně hřálo a my si užívali každé chvilky .Naše malá si hrála s kamínky a my si společně povídali u kávy. Dcera naší kamarádky vzala jejich velkého psa na procházku, aby se trošku proběhl, a nebyl stále zavřený v kleci.
V té době jsem už věděla, že Buh existuje, ale nebyla jsem přesvědčena, že do našeho života nějakým způsobem zasahuje. Až do tohoto dne…
Marcelka se neustále motala kolem nás se slovy, že chce svou „bobo“, což v našem jazyce znamená helma J. Když už přišla minimálně po 6 a stále na mne upínala svůj prosebný pohled , nezbývalo mi nic jiného, než se zvednout a dojít do obýváku pro helmu. Její očka se rozzářila a hned si helmu nasadila přesto, že bylo venku velké horko .Marcelka si odběhla i se svou helmou hrát kousek opodál, kde si zas stavěla z kamínků hráz. Byla spokojená a zářila štěstím.
Za chvíli se objevila i dcera naší kamarádky. vlčák se jí ale těsně před branou vytrhl a běžel přímo k nedalekemu potoku . Snažila se ho marně chytit. Celý se v potoce vykoupal a zamíříl k Marcelce. Během chvíle ji povalil na zem. Ta začala plakat.
V té chvíli mi došlo, že jí helma zachránila zdraví. Kdyby ji neměla, tak jí pád rozsekne hlavu o velký kámen na který spadla.
Díky, Bože, že nás chráníš i ve chvílích, kdy ti nejsme plně oddáni a selháváme v naší víře v tebe!
