3.7.2007 Dopis Bohu
Bože, Otče náš milující. Přáli bychom si další miminko.
Dnes ležím v nemocnici. Je mi úzko, slzy se mi kutálý po tvářích a nedokáži je zastavit. Před týdnem mi doma vyšel 2x po sobě pozitivní těhotenský test. Měla jsem však silné bolesti v podbříšku. Po návštěvě svého gynekologa jsem byla převezena do nemocnice na vyšetření, jelikož těhotenský test u lékaře byl negativní. Udělali mi nějaká vyšetření. Na ultrazvuku není ale nic vidět. Žeby mimoděložné těhotenství? Nebo samovolný potrat? Třeba jen není vidět, Bože! Ale proč mám potom tak silné bolesti? Dnes zatím nevím, proč tu jsem a proč jsi to dopustil, ale důvěřuji ti! Vím, že mne miluješ a nechceš, abych se trápila. Pokud je to Bože tvá vule, dej nám miminko, pokud není, přijímám tvé rozhodnutí.
Jsi se mnou a držíš mne v náručí! To mi dává sílu!!!
Bože, zrovna tu byl lékař…krevní test ukázal velký pokles těhotenství. Potratila jsem.
Odpověď od Boha:
Drahé mé dítě,
2.Kor. 4, 16-18
Proto se nevzdáváme. Ačkoli totiž navenek podléhám zkáze, uvnitř se obnovujeme den co den. Toto naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně. Proto se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není. Vše viditelné je totiž dočasné, ale neviditelné je věčné.
Dnes je tak nádherný den! Podívej se z okna. Vidíš, jak vítr rozfoukává koruny stromů? Jak se ladně snáší listy k zemi? Sluníčko si s tebou hraje na schovávanou. Jednou se schová za mraky, pak zas vykoukne a ty cítíš to příjemné teplo i přes zavřené nemocniční okno. Zkus ho otevřít? No, Ano, otevři to okno…Zhluboka se nadechni. Cítíš? Cítíš tu nádhernou vůni čerstvě posekané trávy? A teď poslouchej. Slyšíš tu nádhernou harmonii nejkrásnějších skladeb? Šum stromů, tření jedoho listu o druhý, třetí, čtvrtý. Do toho ptáčci s libím hlasem. Vítr, který se odráží..a teď? Teď to tichounké doznívání potůčku.
Podívej, sluníčko je delší dobu schované. Ááááá, není to úžasné, jak se ke vší té krásné melodii připojily kapky slabounkého deště? Tady vidíš, co jsem stvořil. Tu nádheru nikde jinde neuslyšíš. Tu nenahradí ani hra na flétnu, či klavír. Je stvořena mnou a dnes jsem ji nechal zahrát pro tebe. Abych tě zahřál u srdce, abys věděla, že jsem s tebou a prožívám bolest, kterou cítím i já.
Jsem tu s tebou, když ležíš na nemocničním lůžku a přišla jsi o své milované dítě! Jsem tu s Tebou, mé milované dítě.
Po týdnu hospitalizace mě propustili domů s tím, že jsem v pořádku. Břicho mě však stále pobolévalo. Byl pátek a já si přála, aby se ty bolesti nevrátily. V sobotu se však zas intenzivněji projevily a manžel mě chtěl odvézt do nemocnice. To jsem však odmítla. V neděli byly bolesti už natolik silné, že jsem nebyla schopna ani vstát. Svíjela jsem se po posteli a plakala bolestí. Manžel se mě už na nic neptal a odvezl do nemocnici. Ten den sloužil zrovna pan primář. Vysvětlila jsem mu, že jsem momentálně potratila, ale ty bolesti s tím pravděpodobně nemají souvislost. Když primář zjistil, že jsem byla teprve v pátek propuštěna z nemocnice po kompletních vyšetření, moc se mu mé bolesti věřit nechtělo. Pravda, byla jsem utišena léky, abych sse do nemocnice vůbec dostala, ale tento postoj mi nebyl 2x příjemný. Chvilku mě nechal ležet a vyřizoval nějaké prioritní záležitosti. A pak dšlo na to, aby mě prohlédnul a udělal ultrazvuk.
To by si nikdo za rámeček nedal, jak začal nás pan primář bez servítek nadávat. Nenadával na mě, nadával na své kolegy, údajné „amatéry“, kteří neviděli prasklou, velkou cystu na vaječníku. Pak už to šlo všechno rychle, prý byl čas příliš drahý v této situaci.
Během hodiny jsem ležela na operačním sále. Po probuzení mi sestra řekla, že to bylo vážné a mohla jsem dostat otravu krve a náseldně i zemřít. Proto pan primář reagoval tak, jak reagoval.
Pro mě to znamenalo jediné: „Díky Bože za záchranu mého života!“
Po nějaké době:
„Jano, Jano!“ volá můj gynekol na sestru, která právě měřila tlak paciente, která přišla po mě. Vyděšená sestra přiběhla plna očekávání, co se stalo.
„Jano, podívejte se! No, pořádně se podívejte!“ Sestra naklonila hlavu, aby se podívala na ultrazvuk mého břicha. Já neměla ani onětí co se děje. Nedokázala jsem v lékaři číst. Neměla jsem ponětí, co je tak zarážejícího na ultrazvuku, že je schopen přes celou ordinaci křičet na sestru.
Sestra zvedla hlavu: „ Gratuluji pani Uhrinová“. Ještě pořád mi to nedocházelo! „Nezlobte se na me, ale vůbec nerozumím. Znamená to, že jsem nepotratila?“ Ptala jsem se zmateně svého lékaře. „ Pani Uhrinová, mám z vás velikou radost. Máme za sebou pár nevydařených těhotenství a vím, jak jste se kvůli tomu trápila. Přesto jste neztrácela víru a já jsem ze srdce šťasten, že vám nyní mohu pogratulovat. Jste těhotná a čekáte dokonce dvojčátka! „
Děkuji Bože za to, že jsi s námi a neopouštíš nás a máš náš život ve svých rukách, pokud ti ho odevzdáme a věříme!!! Amen
