Má práce se nacházela v centru Prahy. Při příchodu do práce jsem musela projít kolem albánské pizzerie. Přímo naproti byl výtah, kterým jsem vyjela do 1. patra. Každý den jsem cítila pronikavé pohledy mužů, které mi opravdu nebyly příjemné. Našla jsem si mezi nimi ale také jednoho kamaráda, který byl velice hodný a vždy se ke mne choval slušně a hezky. Brávala jsem ho jako svého staršího bratra. Ten mi také řekl, abych si dala pozor, jelikož se v pizzerii chlapy vsadily o velké peníze o to, který mne dostane do postele. Bylo mi to velmi nepříjemné a bála jsem se, aby mne náhodou některý nepřepadl, jelikož má pracovní doba často končila ve večerních hodinách. Nic takového se naštěstí nestalo. Spíše mi dávali návrhy na večeře, nosili kytičky, dárky, dokonce i parfémy. Já však dárky odmítala, abych některému nedala příčinu pro naděje. Po této zkušenosti mi albánci přišli neškodní a ten mýtus, který se o nich vykládá, mi nepřišel na místě.
Co mi však bylo nepříjemné, byl fakt, že jsem čas od času dostala anonymní sms. Zpočátku byly pěkné, časem vlezlé, až nepříjemné. Na sms jsem nereagovala.
Jednoho dne mne již zmíněný kamarád vyzvedl na autobusové zastávce a odvezl domů, kde jsem si sbalila pas a pár letních věcí. Odjížděli jsme na společnou dovolenou z firmy do Prištiny. Upřímně řečeno se mi tam vůbec nechtělo, ale nakonec jsem souhlasila.
Byl to příjemný týden. Tedy až na jednu noc, která zapříčinila můj rychlý, letecký návrat domů.
Nebyla jsem zvyklá na dlouhé ponocování a noční život. A tak mne na jedné akci přemohl spánek. Můj kamarád mi nabídl odvoz od svého kamaráda, kterého jsem také znala od vidění. Sedla jsem si k němu d auta a zadřímala. V podvědomí jsem však vnímala, že cesta je obzvláště dlouhá a takto dlouho cesta do hotelu netrvala. Když jsem otevřela oči, přijížděli jsme právě na parkoviště. Žel ne k hotelu, ale k motelu. Když zastavil auto, oznámil mi, ať vystoupím, ale já se místo toho připoutala. Řekla jsem, že nikam nejdu a ať mne okamžitě odveze na hotel. Začal být agresivnější. Pohrozila jsem mu, že zavolám našemu společnému kamarádovi. Na to však nereagoval. Zkoušel to po dobrém, i po zlém, se mnou však nepohnul. Nejsem přeci pitomá a vím, proč jsme tady! Měla jsem opravdu strach. V cizí zemi, bez jazyku a u sebe jsem měla jen občanku! Po nějaké chvíli vystoupil celý rozčílený z auta s tím, že mne vytáhne násilím. Já však nezaváhala ani na chvilku! Rychle jsem za ním zabouchla dveře a zamkla se v autě. Celá vyklepaná vyhrabala mobil a vytočila číslo kamaráda….
Když ten kluk viděl, co dělám, začal mne přemlouvat, abych nevolala. Sliboval, že mne zaveze do hotelu. Úpěnlivě prosil, ať to nedělám. Než kamarád zvedl telefon, chvilku to trvalo. Vzhledem k tomu, že znal okolí dobře a já mu místo dobře popsala i s přibližným časem jízdy, věděl, kde jsem. Asi po 15 minutách celá naše parta přijela. Až v této chvíli jsem otevřela auto a vyběhla kamarádovi přímo do náruče. Bylo vidět, že je neskutečně naštvaný. Zeptal se mne, zda budu v pořádku a dal mne nestarost své přítelkyni. Vyběhl za tím klukem a seběhla se tam dost nepříjemná rvačka..
Hned druhý den mne kamarád posadil na letadlo a odletěla jsem domů zmatená, ustrašená a s vědomím, že se mnou byli všichni andělé!
V práci jsem dala výpověď, jelikož jsem dostávala nepříjemné anonymní sms o tom, že mne stejně dostane. Číslo jsem si sice vyměnila, ale stejně si ho sehnal znovu. Zanedlouho jsem se dozvěděla, že mu číslo dával můj kolega z práce, který za to kasíroval peníze. Albánci nejsou zvyklí na odmítnutí a udělají všechno proto, aby dostali, co chtějí. Dokonce mi nabídnul, že u něj budu žít a budu dostávat 15 000,- Kč týdne!!! Pro mne to byla noční můra, které se nedalo zbavit!
Našla jsem si jiné pracovní místo, které bylo nedaleko od předešlého zaměstnání, a znovu si změnila telefonní číslo. Ale i toto číslo si sehnal! Jediná možnost byla podplatit tehdejší Eurotel, jinak se k číslu dostat nemohl! Jednoho dne mne však čekal před mou prací. Když jsem ho zahlédla, čekala jsem hodinu a půl než odejde. Už jsem do té nové práce nikdy nešla. Znovu jsem si změnila číslo, ale tentokrát jsem si paušál nenechala napsat na sebe, ale na někoho jiného. Od té doby byl klid!
Asi po 8 letech mi má maminka řekla, že mne sháněl nějaký můj bývalý kamarád, který ji volal a ona mu dala mé tel.č. Když jsem zvedla telefon a na druhé straně byl on, řekla jsem jen jediné. Mám manžela, dítě a jsem moc šťastná! Nepřeji si, abys mne nadále kontaktoval, nebo se spojím s policií. Od té doby nezavolal a nic o něm nevím.
Když to dnes čtu, běhá mi mráz po zádech. Byla jsem tak naivní a tato zkušenost byla tak nebezpečná. Můj kamarád nemusel být vůbec kamarádem a mohl se jen přetvařovat! Mohli mne prodat jako bílé maso v zahraničí a já bych neudělala vůbec nic! Mohli mne znásilnit a já bych byla na celý život poznamenaná! Naštěstí mi tato zkušenost otevřela oči! Do dnešního dne je pro mne václavské náměstí, konkrétně vrchní část nepříjemným místem. Ale to vědomí, že mohlo být všechno jinak, mne děsí. Díky Bohu, že mne ochránil, i když já ho v té době ve svém životě odmítala!!!!
Chci tímto varovat všechny dívky, které doposud nejsou proškolené životem a důvěřují všem, nebo si myslí, že se jich to netýká, aby nic podobného nezkoušeli a cizím lidem nedůvěřovali. Nebuďte výstřední a nechtějte být středem pozornosti. Svou krásu si nechte pro svého životního partnera, ten vaší krásu ocení. Hlídejte si svou křehkost a intimitu.
