Po nastěhování do Německa se ve mně něco změnilo a já začala horlivě hledat pravdu a Pána. Častokrát jsem plakala a prosila ho, nechť mi ukáže kde ta pravda je. Je tolik rozlišných názorů, církví a všichni jsou přesvědčeni, že právě oni mají tu pravdu. Byla jsem z toho dost zmatená.
V té době jsem hodně pochopila. Častokrát jsem měla hlavu plnou otázku, ale Pán to věděl a protože jsem pečlivě studovala, každou mojí otázku mi postupně odkrýval aniž bych cokoli vyslovila nahlas.
Postupně jsem pociťovala neuvěřitelný klid v duši, velkou lásku a pochopení. Takový „dotyk“ Boží. Mé srdce bylo naplněno štěstím. Během 3 měsíců jsem dostala odpověď na spoustu otázek, které jsem v hlavě měla i několik let. Ale čím více se vám odkrývá, tím více chcete poznávat Pána jaký je, jak koná, jaká je jeho vůle a kdo vlastně je do pravé hloubky existence.
V tu dobu se mi do rukou dostala i kniha od Rebeky Brown. Upřímně řečeno, už bych jí nikdy znovu nečetla, ale myslím, že i toto téma pro mě bylo opravdu hodně důležité a posunulo mě (nás) dál.
Jsem si jista, že je důležité, abychom věděli kdo vlastně satan a jeho andělé jsou. Jakou mají moc, co dělají, co dokážou a jak moc jim záleží na každém jednom zmařeném životu. A knihy od Rebeky právě na toto téma mluví a také o tom, jak se bránit. Ne se vším se ztotožňuji, ale ve spoustě věcech to vnímám stejně. Jednu její knihu jsme společně s manželem přečetli za 2 dny. Musím přiznat, že nebylo jednoduché to číst a také v nás vyvolala strach.
A asi právě proto, že jsme četli knihu, která ho odhalovala, začal se projevovat a snažil se nás vystrašit a zmařit naší cestu za pravdou.
Nejprve se nám začaly děti budit ze spaní pravidelně ve 3 hodiny ráno. Nebylo to každou noc, ale Robinek byl asi nejcitlivější na ono vnímání. Celkově se říká, že děti jsou velmi citlivé a vidí věci, které my nevidíme a já tomu věřím. Několikrát se Robinek v noci probudit a v očích měl neuvěřitelný strach! Schoulel se manželovi, nebo mě do náruče a nechtěl zvednout ani hlavu, aby se podíval okolo. Když to však udělal, zorničky měl rozšířené a obličej plný strachu. Začal ukazovat po místnosti rukou, jako by tam něco bylo, co vidí jen on. Pohyboval se to po místnosti a občas zastavilo na jednom místě. Za normálních okolností bych to nazvala nějakou halucinací v horečkách, nebo něco podobného. Jsem si však jistá, že tam opravdu něco bylo, co viděl jen on. Opakovalo se to několikrát!
Bylo to velmi těžké období jak pro nás, tak pro naše děti. K tomu všemu se přidala ještě další věc. V pokojíčku u dětí se v noci začalo objevovat dítě, které mělo vždy oblečené oblečení některých z našich dětí. To dítě si chtělo povídat a dokonce chtělo, aby je následovalo ven. Naše děti měly ale strach, aby někam v noci šly. Zajímavé bylo, že s tím nejprve přišel každý zvlášť, nezávisle na sobě a ani si to vzájemně neříkaly. Vysvětlili jsme každému z nich, že ta holčička může být od satana a že po nich chceme, aby se s ní vůbec nebavily a až je zas navštíví, aby řekly: „Ve jménu Ježíše Krista jdi pryč, jestli jsi od satana.“ , nebo aby za námi rychle přiběhly. Kluci uposlechli a dítko ve jménu Ježíše vyhnali.
Ale u naší dcerky to bylo jiné. Je starší a samozřejmě zvědavá. Co když to dítko není od satana, pokládala si otázku. I přes náš zákaz mluvit s ním muvit, mluvila. Vyptávala se, jak se jmenuje a co od naší dcery chce. Chtělo, aby s ní odešla….Díky Bohu jí to strach nedovolil!
Ale začala být zvláštní. Více nervózní, drzá, neměla zájem o naší společnost, byla plna výčitek. Měla noc co noc ošklivé sny. Její exem se jí rapidně zhoršil a já vnímala, že není něco v pořádku. Až po nějaké době se nám dcera přiznala, že s dítětem komunikuje a že má jednou pyžámko jednoho bratra a podruhé druhého bratra..
V knize Rebeka popisovala, jak můžeme vstoupit do mezery za člověka, který nemá dostatek sil na to, aby bojoval sám s mocnými silami, a tím vstupem do mezery bojovat za něj. A tak když kluci usnuli, vzali jsme dcerku a společně se za ní s manželem modlili. Prosili jsme Pána Ježíše, abychom mohli bojovat za ní. Rebeka popisuje, že se lidé ocitají v nějakém nadpřirozeném boji, kdy lidi mohou klidně spát, ale jejich duch bojuje. Na těle se to však může projevit modřinami. (důkazy o boji, napadení člověkem démony jasně prokazují znatelné modřiny po celém těle, když člověk sám o sobě nic neví, nic si nepamatuje a spí!!!)
Po modlitbě jsme šli všichni 3 spát.
Ráno jsme se s manželem probudila, jako bychom celou noc nespali, naprosto vyčerpaní, unavení a zničeni. Na našich tělech byly modřiny!!
Udělali jsme to takto jen jednou, ale naše dcera byla úplně vyměněná! Byl to naprosto nový člověk. Vůbec jsme jí nepoznávali a ona sama si svou pozitivní proměnu plně uvědomovala. CHválili jsme Pána boha za tento velký zázrak! S holčičkou už nekomunikovala a také vyhnala ve jménu Ježíše Krista.
Dnes to také vnímám trošku jinak a to tak, že ano, máme bojovat za druhé, ale lidé se musí sami chtít rozhodnout, zda se chtějí také změnit a zavřít přístupové brány satanovi. Pokud by naše dcera pokračovala v rozhovorech s dítětem, které jí v noci navštěvovalo a přitom by věděla, že je to něco zlého, nedokázali bychom ji uchránit. Bylo by to její svobodné rozhodnutí a musela by si nést také následky. ( démoni se rádi vrací tam, kde je vymeteno a uklizeno. Nezapomeňme, že se však vrací silnější.)
Náš příběh s dítětem skončil, ale přišlo něco dalšího. Našim klukům zmizely boty, které měly v botníku a také dva přibližně měsíc staré traktory. Hledali jsme je úplně všude, ale nenašli. Poté jsme četli zrovna o tom, jak lidem z domu zmizne něco, co patří dětem a nemohou to najít. Je to značkování si dětí, které chtějí satanisté použít pro jejich obřad, který se koná někdy na podzim. Na obřadech jsou děti nevinné podávány jako oběť, při které získávají démoni sílu, když pijí dětskou krev.
Přátelé, toto není žádná vymyšlená pohádka, toto se opravdu děje, jen se to přísně tají!!! A pokud věříte v Boha, předtímto nemůžete zavírat oči a tvářit se, že nic neexistuje.
Opravdu jsme prožívali velký strach. Několikrát se nám stalo, že jsme nechali venku boty a ty jsme následně našly různě rozložené po párech po zahradě, nebo parkovišti. (Zvíře by nikdy takto boty nesrovnalo a lidé to nemohli být, jelikož se to stalo vždy mezi 00:00-5:00 hod. v noci a my bydleli na samotě u hotelu, kde všichni chodili spát ve 22 hod.)
Usilovně jsme se modlili k Pánu, aby nám ukázal, co si s tím vším počít. Psala mi dokonce kamarádka, která zažívala podobné zkušenosti jako my, když četla knihu od Rebeky Brown. Řekla bych, že je to právě proto, že satan nechce, abychom věděli jak on „funguje“, abychom znali jeho slabiny a strategii. Který bojovník by to chtěl! A proto nás napadá!
Konečně jsme narazili na to, co jsme potřebovali slyšet. Ježíš za nás zemřel a to je ta nejdůležitější zpráva pro dnešní svět. Jen málokdo si plně uvědomuje, co to vlastně všechno znamená a co to znamená již pro tuto dobu! Spousta lidí si myslí, že Ježíšovu oběť na vlastní kůži pocítíme opravdově při vstupu do nebe. Ale Ježíš zemřel již pro tuto dobu a my máme moc a sílu šlapat po hadech a štírech! Už nyní jí máme v jeho jménu, jen jsme stále málo věřící a myslíme si, že si toto dědictví musíme nějakým způsobem zasloužit, nebo jednoduše nepatří pro tuto dobu. Ale platí! A víc, než si vůbec uvědomujeme!!! A zasloužit si jí nemůžeme, protože dědictví není o zásluze. Pokud jste jednou něčí děti, dědíte.
V knize jsme narazili na kapitolu, kde Rebeka vysvětluje, jak se zbavit těchto mocností. Vzali jsme nejvzácnější olej, který jsme doma měli a pomazali komplet všechny rámy oken a dveří. U toho jsme se modlili nějakou podobnou modlitbou: „ Ježíš je náš Pán a Spasitel, zemřel za naše hříchy a za nás všechny, abychom my nadále netrpěli. Nemá nad námi žádná zlá moc nárok, protože my jsme očištěni vzácnou krví Ježíšovou. Ve Jménu Ježíše Krista očišťujeme tento dům, vyháníme všechny zlé duchy, svazujeme je ve jménu Ježíše Krista! Jděte pryč, nemáte na nás nárok! Náš dům a naší rodinu budou chránit andělé a nepustí nic, co není od Pána!“
Poté, co jsme to udělali jsme začali číst nahlas verše z bible a chválili nahlas našeho Pána Ježíše a zachránce za vysvobození!
Od té doby se toho hodně změnilo. Už nikdy se nám nic podobného nestalo a my dodnes cítíme neuvěřitelnou ochranu Boží. Naučili jsme se přijmout jeho smrt na kříži již pro tento čas a to mění naprosto celý život. Vnímáte požehnání, péči, ochranu, lásku. Boží království totiž není pro budoucnost, ale již pro tuto dobu, Ježíš zemřel pro nás, pro teď a z velké, nezištné lásky.
Amen!
