V dubnu roku 2010 jsem se rozhodla realizovat projekt, který mi delší dobu ležel v hlavě… O tento projekt projevila zájem mezinárodní TV se sledovaností cca 100 000 000 obyvatel. Cílem projektu byla především podpora mladých dívek a žen. Chtěla jsem zamezit honbě za „dokonalým“ tělem, bojovat s poruchami příjmu potravy, poukázat na přirozenou ženskou krásu a hodnotu. Projekt stále měnil podobu, jelikož nemoci s poruchou příjmu potravy mají mnohem více spouštěčů, než jsem mohla tušit. Stal se prostředkem ke změně myšlení světa u žen i mužů. Poukazoval na pravé hodnoty života, smysl života a v první řadě poukazoval na dokonalého tvůrce světa, jeho nekonečnou lásku, Boha, který jako jediný dokáže člověka změnit a naplnit ho štěstím. Ve mně to vzbudilo pocit, že je toto „poslání“ nesmírně důležité, a makala jsem ještě víc. Už to nebylo o proměně a kráse, ale o proměně člověka…
Věnovala jsem se „Česko-Slovensko hledá ideál krásy“ přibližně rok. Cílem projektu bylo poukázat na ideál, který je jen v Bohu.
Každé ráno po probuzení jsem sahala po notebooku a rozjeté práci. Co dělat dřív? Odpovídat na maily, rozepisovat body programu, shánět sponzory, vymýšlet reklamu… Na vše jsem byla sama. Občas si mě děti vyžádaly, já k nim odskočila a potom zase pokračovala v práci. Materiální potřeby dětí byly zajištěné, více jsem nezvládala. Těšila jsem se na období, kdy se projekt rozběhne a já si budu moci konečně naplno užívat svých dětí. V tomto období jsem si nemohla dovolit v práci polevit. Čím dřív bude hotovo, tím dřív budu ohodnocena a tím dříve budu schopna zaplatit lidi, kteří v mé práci budou pokračovat. Pozdě v noci jsem padla do postele a v hlavě měla stále mnoho starostí.
„Je mi líto, ale rozhodli jsme se nepodpořit váš projekt.“ Začalo často znít z úst finančních partnerů. „Ale slíbili jste to! Proč?“ „Až budete mít první ročník za sebou, tak určitě ano, ale neznáme vaše kvality, a proto nemůžeme riskovat jméno společnosti. Projekt je super a fandíme vám, ale nejde to.“
Co teď??? Jak zajistit finance pro celkový průběh projektu? Byla jsem nešťastná a věděla jsem, že dělám maximum! Bože, pomoz mi! Píšeš přeci: "Proste a bude vám dáno". Čas běžel dál a já se stále nevzdávala.
„Pane! Prolom toto období, přenes nás přes tyto těžké začátky. Vždyť už nemáme ani peníze a z čeho žít! Věnovala jsem tomu tolik času a síly! Věřím, že projekt je dobrý a velmi potřebný pro dnešní dobu.“ A Bůh mlčel…
Zanedlouho jsem měla jednání s ředitelem velice prestižní společnosti. Moje oči byly otevřeny. Vyjmenoval mi několik společností a svých kamarádů, kteří by mi poskytli peníze. Podmínka však zněla jasně – SEX, úniky na daních a další „svinstva“. Toto bylo proti všem mým pravidlům, proti celé podstatě projektu a především proti Pánu Bohu. Nikdy bych něco takového nestvrdila svým podpisem! Ke všemu ještě dodal, že dřív nebo později si takové podmínky určí každý sponzor.
O tom je tedy ten business?!
V noci jsem už nepracovala, ale plakala. Jednou za mnou přišel manžel a chtěl si se mnou promluvit. Znělo to tak láskyplně. Řekla jsem dobře, i když jsem věděla, že bych se měla věnovat něčemu jinému… „Lásko, víš… Nemůžu najít práci a je to stále těžší a těžší.… A je tak těžké dívat se na tebe, jak tu stále sedíš za počítačem, jezdíš na různá jednání a pořád se trápíš projektem. Jestli to rozjedeš, tak to určitě bude pecka! Nezlob se na mě za to, co ti teď chci říct. Pán Bůh chce, abychom měli den rozdělený. Část věnovat práci, rodině a spánku. A ty se věnuješ jen práci a to Buh jistě nechce. Pokud chceš, aby tě vedl, musíš také poslouchat jeho doporučení a rady. On může lusknutím prstů vše změnit, ale také očekává ten správný přístup od tebe…“ Trvalo nějakou dobu, než jsem přijala tato slova. Nepřestávala jsem na to myslet. Manžel se k tomuto tématu nevracel, ale já věděla, že je pořád něco špatně. Věděla jsem, že i změna koncepce projektu je mnohem lepší. Byla jsem přesvědčená, že jdu správnou cestou… Spuštění projektu stále v nedohlednu!
Toto období pro nás bylo velmi náročné, jelikož nám nezůstali ani žádné finanční rezervy. Bylo potřebné zaplatit měsíční výdaje, nájemné, telefon, úvěr, stravu. Naše měsíční výdaje byli cca 23 000,- Kč, ale náš příjem jen 5000,- Kč, můj rodičovský příspěvek. Nikdy předtím nás nenapadlo, že ztrátou zaměstnání se vše může takto zkomplikovat! Člověk si následky vůbec neuvědomuje a myslí si, že se všechno zvládne. Když však manžel nemohl práci sehnat již několikátý měsíc, oba jsme si plně uvědomovali vážnost celé situace. Bylo dost lidí, kteří nedokázali pochopit, že práci manžel nemá. Přisuzovali to jeho lenosti a neschopnosti. Jen malý zlomek lidí věděl, jak moc se snaží práci najít, jak moc chce pracovat a jak moc se trápí faktem, že jako muž nemůže zabezpečit svou rodinu!
Manžel dostal jednoho dne možnost vrátit se do zaměstnání, kde dříve pracoval. Viděla jsem na něm, jak moc se trápí a jak bojuje s rozhodnutím. Přesto se na tuto pozici nepřihlásil. Rozhodl se nepracovat v sobotu, nevařit z vepřového masa a tím vědomě servírovat nečisté maso. Byla jsem velmi šťastná za jeho rozhodnutí.
Ve sboru jsme se však setkali s názorem, že jeho povinností je postarat se o rodinu za každou cenu. Tato věta nás tak zasáhla, že jsme do sboru vícekrát nešli.
Stres se zvyšoval, já pracovala ještě více, než předtím v domnění, že se vše konečně prolomí! Ten pocit, kdy jdete do obchodu, a vaše děti pláčou, jelikož jim nemůžete koupit ani jablíčko je zničující jak pro děti, tak pro nás, rodiče. Několik dní děti jedli stále jen těstoviny a my s manželem vůbec nic. Nebylo cesty zpět a ani cesta ven. Bylo to opravdu těžké období! Byli jsme zoufalý a volali k Bohu v upřímných modlitbách. Můj plán byl perfektní! Jen ho prolomit a už bude všechno jiné!
Znovu se mi vrátila slova mého manžela, který mne připravil na myšlenku, že tento projekt není Boží vůlí! Vše nasvědčovalo tomu, že má manžel asi pravdu.
O několik dnů později jsem za manželem přišla já. Prosila jsem ho o pomoc a podporu. Řekla jsem mu, že chci dělat věci tak, jak je chce Bůh. Chci změnit svět k lepšímu, evangelizovat a to vše v projektu je a může oslovit nespočet lidí…Copak to není Boží vůle? Kde je Jeho ruka, která mne má vést? Manžel mě objal a ujistil, že Bůh nás miluje, že nás chce tímto něčemu naučit. Odevzdali jsme celý projekt, náš život, naše rozhodování do Božích rukou! Konečně ze mne spadl balvan, který mne tak dlouho tížil. To odevzdání se do Božích rukou byl až nepochopitelně osvobozující!
Bože, ty víš! Ty všechno vidíš a máš věci ve svých rukou. Přijímáme tvou vůli a konej dle vlastního uvážení a tvé vůle!!!
Určila jsem rozhodné datum pro spuštění nebo ukončení projektu a celý odevzdala Bohu. Smířená s tím, že tento projekt třeba vůbec nevyjde a není v Božích plánech. Poslední NE zaznělo z úst jednoho křesťana, který finance předtím již přislíbil, a já si zároveň byla jistá (a taky to tak bylo), že žádné „nečistoty“ se konat nebudou. A bylo rozhodnuto, ale co teď?
Můj život byl plně v rukou Božích. Začala jsem prožívat odevzdání se Jemu stejně jako můj milovaný manžel. Důvěřovat a mít víru to bylo pro mě najednou to nejdůležitější. Našla jsem smysl života v nezdaru projektu. Naučila jsem se novým věcem a posunula se o kus dál v životě. Poznala jsem sebe sama, své priority, své místo. Pomyslně jsem si prošla onou „soutěží“. Je mi líto, že mi to nevyšlo. Projekt je ukryt v „šuplíku“ a pokud mi Bůh dá znamení, jsem připravena jej opět vytáhnout.
Denně jsme se manželem odevzdávali Bohu. Každý den jsme chtěli prožívat vřelý vztah s Ježíšem Kristem. Poznali jsme Jeho charakter a nekonečnou lásku. Výrok mého muže: „Když Boha miluješ, neděláš věci, které on nenávidí.“ mi utkvěl v hlavě a často jsem si jej připomínala. Musela jsem se vzdát svých špatných návyků, hledala jsem Boha v každé situaci a naslouchala, co mi chce říct. V breku a zoufalství jsem činila pokání, žádala jsem odpuštění pro mnoho svých hříchů. Člověk se nezmění během noci, ale Bůh nás proměňuje postupně. Je to něco nádherného…
Odevzdat se Bohu na 100 %, to by mělo být cílem každého z nás. Mít trvalý vztah s Ježíšem a toužit po Jeho lásce. Před několika lety bych takového člověka označila jako fanatika. Pokud je toto fanatismus, tak jsem fanatikem velice ráda. Pravý pokoj nám do srdce může dát jedině Bůh.
Do vystěhování z bytu vzhledem k neplacení nájemného zbývalo jen několik dní. Bůh měl plán!!!
Když mému manželovi volal jeho bratr, že v zahraničí hledají schopného kuchaře, tak věděl, že kuchaře dělat nechce a hlavně neumí jazyk, aby se domluvil! Odevzdal však své „trápení“ Bohu a čekal na odezvu. Pokud má toto místo přijmout, tak chce Jeho přípravu. Za několik dní dostal od majitele ze zahraničí mail, kde ho prosil o výpomoc, protože přijelo hodně hostů a o kvalitní vegetariánské kuchaře byla nouze. Manžel odjel a Bůh byl stále s ním. Místní ho přijali mezi sebe, byl nadšen prostředím a vařil excelentně. Přijal místo kuchaře v křesťanském hotelu.
Začala jsem úpěnlivě prosit Boha o mou přípravu. Nedovedla jsem si představit život v zahraničí, kde nikoho neznám, jazyk neovládám… Ale půjdu tam, kam mne Buh pošle.
Bůh mi ukázal, že rodina je základ a toto prostředí vypadalo ideálně pro výchovu dětí. Svou dceru mám v domácím vzdělávání, zlepšil se jí její atopický exém se kterým se trápíme tak dlouho, naši kluci vyrůstají v přírodě a v každodenním odevzdávání se do Boží náruče plné lásky a zázraků. Jsem tady neskutečně šťastná! Bydlíme kousek od moře a prožívám nádherné chvíle se svou rodinou. Dnes vím, že štěstí nacházíme na druhé straně, než jsme si vůbec mysleli. A Boží záměr se vždy uskuteční aniž bychom se my měli pracovně přetrhnout.
V Americe se říká, že kdo nevěří v Boha v dnešní době, je divný. A já ho poznala a mohu vám říci, že jsem nesmírně vděčná za jeho práci. A jak většina lidí říká: „Bůh není, jinak by se nedíval na tu hrůzu všude kolem nás.“ V mém životě otočil zlo k dobru. Mé špatné rozhodnutí obrátil v něco pozitivního. Tento svět je bojem mezi tím zlým a dobrým. Mezi Satanem a Bohem. Satan na naší zemi ukazuje svou moc a svou vládu. Ač se mnoho věcí zdá jako dobrých, jsou velmi nebezpečné a zlé. Bůh dal člověku svobodu volby, tu máme stále, ale když se k Němu obrátíme, tak je vždy s námi. Věřte mi, že Bůh je láska a má rád každého z nás. Víra v Boha není ostuda, ale radost. A kdo hledá a chce Boha nalézt, nalezne. Stačí připustit, že možná Bůh existuje a on se člověku dá najít. Nejsem blázen, ani člověk, který je „divný“. Jsem jen člověk, který zjistil pravdu a hledal ji opravdu hodně dlouho. Přála jsem si být úspěšnou ředitelkou, abych změnila svět k lepšímu, a má vlastní rodina mi unikala pod rukama. Dnes jsem matkou třech nádherných dětí a v objetí člověka, který mne miluje, a Otce v nebesích. Mám svou rodinu, domov a Boha.
Stále častěji se setkávám s názorem a dokazují to různé výzkumy, že spousta našich problémů se odehrávají na základě špatné zkušenosti z dětství. Odtud si odnášíme, ač se nám to mnohdy nezdá, velké množství životních principů, zvyků, ale také lásky, kterou buď jsme, nebo nejsme schopni předávat dál. Výchova našich rodičů nás provádí po celý život. Výchova dětí není jen o zajištění materiálních věcí, ale je základním kamenem pro jejich budoucí život. Jsem ráda, že se mohu naplno věnovat svým dětem, to je mé poslání. A to se stalo mým novým projektem. Mít Boží rodinu?
Bůh má váš život pevně v rukách! Odevzdejte se mu a budou se dít zázraky! Miluji Boha a miluji svou rodinu. Miluji ty chvíle, kdy si mne Bůh používá pro Jeho věci. Miluji, když se mnou rozmlouvá a napomíná. Miluji ty chvíle, kdy je můj život naplněn Ježíšem. Já svět nevěřících lidí znám a znám spoustu lákadel, které nabízí. Ale poznala jsem pravou hodnotu života! Vy můj svět posoudit nemůžete, jelikož ho neznáte, ale já ten „světský“ život znám a už se do něj nechci nikdy vrátit. Bůh mi nabídl něco mnohem krásnějšího! Jeho láska je neměnná a on je dokonalý a také tak jedná.
