Na našem oblíbeném parkovišti bylo plno a tak jsme zajeli na druhé, placené parkoviště v poschodí obchodního domu. Měli jsme jen hodinu na náš nákup. Vše proběhlo podle našich představ a byl nejvyšší čas jet pro naše děti. Už u hlavních dveří na parkovišti se nám něco nezdálo v pořádku. Naše parkovací karta nefungovala při otevírání a při placení v bankomatu nám to kartu vracelo.
Naštěstí šla jedna paní také na parkoviště, a tak nás dveřmi pustila svou kartou. Ale co na parkovišti, když se nedostane přes zavřené závory. V jednom z aut seděl jeden pán, ale bylo vidět, že má strach s námi komunikovat. Nic nenaděláme s naší „českou nálepkou- zlodějů a podvodníků“ žel to tak je a mnoho německých občanů se na nás dívá přes prsty.
Protože naše němčina není na dobré úrovni, půjčili jsme mu náš telefon a poprosili, jestli by někomu nezavolal a vysvětlil, jaký máme problém. On se však na centrálu nedovolal. Čas ubíhal a my už měli být ve školce.
Sedli jsme si do auta a čekali, jestli se na parkovišti objeví další člověk, který by nám mohl pomoci a byl by ochotnější, než předešlý pán. Mezitím se venku zvedl silný vítr a bylo těžké udržet se venku vůbec na nohou. Do školky se nám už dovolat nepodařilo, protože na jednom telefonu nebyl kredit a ten druhý byl vybitý.
Sklopili jsme hlavy a začali se modlit: „ Bože, máme být už dávno ve školce, dnes se dokonce školka zavírá dříve a my se odsud nemůžeme dostat! Prosím pomož nám vyřešit tuto situaci. Proč se nám to děje? Máme přeci tebe a ty nás chráníš a žehnáš nám, tak proč tu trčíme a nejsme schopni vůbec nic udělat.“
Asi po dalších 15 minutách se objevila žena. Manžel jí poprosil o pomoc a ta bez dalšího vyptávání vytáhla telefon a obvolala tel.č, která byla uvedena na automatu a u závor. Pak nám jen řekla, že vše je vyřešené, ať přijedeme autem k závorám, zmáčkneme jiné tlačítko a počkáme. Přes centrálu nám otevřou. Jak snadné to bylo
Člověk si pak pokládá otázku: „ Tak proč jsme museli čekat tak dlouho, když je to tak jednoduché“. Proč prožít takový zbytečný stres?
Víte co? Kdybychom více důvěřovali Pánu, ten stres by jsme neměli! Když budeme více věřit, že Pán má nad vším kontrolu, dokonce i v takových situacích, kdy nejdou věci podle našeho plánu, stres nebudeme muset prožívat! Častokrát se dozvíme později, proč se daná situace musela stát, ale občas se to také nedozvíme vůbec, ale když chodíte s Pánem a spoléháte na něj, věřme, že on to ve svých rukách má a vede náš život tou správnou cestou. Samozřejmě je rozdíl, pokud jdete úmyslně jinou cestou, než vás Pán posílá. Neznamená to však, že i v této situaci to nemá pod kontrolou. Jen musíme občas zakopnout a upadnout, abychom šli dál a správnou cestou.
Nám se také dostala odpověď na naše „proč“ o něco později. Ten vítr, který jsme ve městě cítili, byl slabý odvar toho, co bylo v okolí. Prohnal se kolem silný vítr. Přelámal stromy a ty ležely přes silnici, i auta byla ve škarpách. Uvědomili jsme si, že to uvíznutí pro nás byla ochrana! V takových chvílích by jste si nejlépe nafackovali! Naše auto je příliš lehké, stačí trošku silnější vítr a auto je těžké udržet na silnici. Ach, Bože! My jsme tak malověrni!
Když jsme dorazili do školky, paní učitelka byla naprosto v klidu. Proč? Protože původní úmysl zavřít školku dříve, padl. Pán ví všechno! Naprosto všechno a když si tohle uvědomíme, bude se nám lépe dýchat a žít ve víře v něj
