Probouzí mne hlas, který je mi velice znám. Ale co tu dělám a proč stojíme přímo uprostřed kopce! A hlavně kde se vzal všude ten sníh?
„Maci“, oslovil mne Robi, (dnes už můj manžel), se kterým jsme v té době chodili. „Ted nás snad ochraňovali všichni andělé a sám Bůh řídil naše auto“. Do té doby jsem o Bohu slyšet nechtěla. Ač jsem v hloubce svého srdce věděla, že existuje a všechno to trápení, které jsem prožívala, vlastně vůbec nezpůsoboval on, přesto byla myšlenka na Boha více jak nepřípustná a bolestivá.
Vzpřímila jsem své tělo, abych se rozhlédla, kde se nacházíme. Tma zahalila celé okolí. Cesta byla klikatá a poprášená čerstvě napadaným sněhem, pod kterým se zrcadlil led. Byl to první sníh letošní sezóny.
„Jak jsme se sem dostali?“ zněl můj dotaz. Začal vyprávět: „Usnulas a já tě nechtěl budit, byl jsem rád, že si můžeš odpočinout. Když začal padat sníh, první co mne napadlo bylo, že nemám ještě přezuté zimní pneumatiky. Ale byl jsem si jist, že dorazíme bezpečně, jelikož jsem zkušený řidič a ještě nemrzlo. Zanedlouho má obava ve šťastný dojezd nabyla pochybnost. Rozsněžilo se a začalo mrznout. Vyřkl jsem svou první modlitbu, abychom na místo dorazili v pořádku. Samozřejmě, že byla má chyba vyrazit v prosinci bez zimních pneumatik.
Cesta byla juž dosti zasněžená a místy jsem pociťoval zledovatělou silnici. Nechápal jsem, jak se mohlo tak rychle ochladit a rovnou namrznout.
Přede mnou se objevil mě již známý prudší, serpentýnový kopec. Upnul jsem opět svou modlitbu k Bohu a snížil rychlost. Stalo se však přesně to, čeho jsem se obával. Pochvíli se auto nedalo vůbec řídit, točil jsem volantem doleva, doprava, avšak auto nereagovalo. Zkoušel jsem všechny možné taktiky, které jsem znal. Naprosto nic nezabíralo!
Byli jsme tak blízko smrti. Auto se začalo řítit přímo do stráně na tvé straně. „Bože, prosím zachraň ji, mám ji rád a nechci, aby se jí něco stalo.“ Buh vzal auto a nasměroval ho přímo na sloup, který se objevil po mé levici. „Bože, já to nemyslel tak, abys vzal život mě. Potřebuji tvou záchranu, abys auto dostal z tohoto místa do bezpečí! Bože, prosím!!!!!
Buh vzal auto a řídil za mne. Kdyby nebyl nasněžen první sníh a mráz, asi bych v tu chvíli uvěřil, že auto v serpentinách s největší pravděpodobností najelo na vyjeté koleje aut, které jeli přede mnou. Ale toto byl první sníh a první led. Buh naše auto řídil po celou dobu a zastavili jsme se až zde. Živí a zdraví.
Byla jsem rozespalá, ale tato zkušenost mne v mžiku probudila! Byla to chvíle, kdy jsem zas byla schopna poslouchat Boží hlas a chtěla ho hledat! Díky Bože za tuto zkušenost!
