Ve vzpomínkách lovím, co vše se odehrálo za 20 let mého života. Nebylo toho málo a tak si někdy říkám, jestli mi bylo opravdu 20 a ne třeba 50.
Snažila jsem se útěchu najít v cigaretách, alkoholu, zábavě. Snažila jsem si život užívat naplno, abych na všechno, co jsem prožila zapomněla, a našla konečně něco, co mne bude naplňovat. Nějakou dobu mi bylo opravdu dobře, ale ve skrytu narůstaly obavy, zda to tak bude napořád. Samozřejmě, že nebylo! A tento splav nadšení a štěstí vyprchal tak rychle, jako začal. Následovalo zklamání a pocit méněcennosti.
Vyrůstala jsem jako křesťanka, ale díky životním událostem jsem Boha zavrhla. Přisuzuji to špatnému pochopení víry v Boha a vztahu mezi člověkem a Bohem. Netušila jsem, že existuje opravdu živý vztah mezi Bohem a mnou. Nikdo mi neřekl, že Bůh ke mně může přímo promlouvat a já mu mohu svá trápení svěřit. Celý život mne učili kdo je Bůh, ale nikdo mi neřekl, jak s ním žít.
Jednoho dne, na samotném dně, mne Buh vzal do náruče. Bylo to poprvé, kdy jsem zacítila jeho přítomnost v mém životě. Slyšela jsem Boží hlas, který mi řekl, abych se mu plně odevzdala. Abych mu důvěřovala a začala ho hledat, protože on mi chce darovat dědictví, ve kterém už nebude žádné trápení. Chce se mnou žít a být mi nablízku při každém kroku. Řekl mi o plánu, který se mnou má ještě na tomto světě.
Z posledních sil jsem jeho nabídku přijala. Postupem času mne Bůh zvedl úplně a relativně rychle mi daroval naprosto úžasného muže a poté nádherné děti. Mé srdce bylo naplněno štěstím, kterým mne Bůh zaplavil a z milosti daroval.
Poznala jsem osobně Ježíše a jeho velkou lásku. Každý den cítím jeho přítomnost. Každý den mu vyznávám to, co jsem nezvládla a prosím o odpuštění. Učím se dávat Boha na první místo. Učím se ho milovat a plně mu důvěřovat. Učím se s ním překonávat těžké zkoušky a učím se mu odevzdávat celý svůj život.
Uvědomila jsem si jednu důležitou věc. Kráčet po cestě za Pánem neznamená, že se nám bude na tomto světě dařit podle našich představ. Úzká cesta za Pánem je plná sebezapření a odevzdávání se, důvěry v něj. To, že prožívám trápení, může být jeden ze způsobů, kterým mne Bůh chce něčemu naučit.
Co mne naučí trpělivosti? -když jsem vystavena stresu.
Co mne naučí střídmosti? -když nemám nadbytek jídla.
Co mne naučí pochopit a pomoci druhému v těžké situaci? -když jsem si prožila to samé. Atd. atd.
Já osobně chci, aby mne Pán vedl a měnil mou povahu, mne samotnou. Používal si mne pro svou práci.
Víte, co se stane, když Bohu v každé situaci důvěřuji a svoji touhu, či chtíč odsunu na stranu? Milující Bůh obrátí vše v to nejlepší. Závěrem je ze mne bohatší člověk. Pokud žijeme s Bohem a necháme ho vést náš život, můžeme se spolehnout na to, že jsme v těch nejlepších rukou, ať už se kolem nás děje cokoliv. Co mne na Pánu ještě dojímá? Mé špatné rozhodnutí dokáže obrátit tak, aby bylo ku prospěchu. Dojímá mne svou trpělivostí a velkou láskou, kterou poznávám ve vlastním životě každý den.
Pokud si vzpomenu na příběhy, které se odehrály do mých 20 let. Neznám ani jeden, který bych nepoužila pro pomoc druhým lidem, nebo sobě samotné.
Víra v Boha a jeho láska je dar a je zcela zdarma.
